
Galerie Pod kamennou žábou
Piaristické naměstí 2
370 01 České Budějovice
Česká republika
telefon: 605 747 352
galerie@kyvadlo.cz
provozovatelé:
Jaroslav a Magdalena Kutišovi
otevřeno: út - ne 13.00 - 18.00
Komorní výstavní prostor ve dvou patrech obranné polygonální bašty
z 15. století v historické části města České
Budějovice.
Pořádání autorských a skupinových výstav současného výtvarného umění, divadelních
představení, koncertů. V letech 1995 až 1999 bylo realizováno cca
40 výstav tvůrců různých výtvarných médií a 90 divadelních a hudebních
vystoupení v prostorách galerie i mimo ni.
|
DAGMAR BRICHCÍNOVÁ
"2"
3. listopadu - 3. prosince 2000
Narozena 1957 v Českých Budějovicích
1964-1972 ZUŠ Č. Budějovice, výtvarný obor
1972-1976 SPŠ stavební, Č. Budějovice
1976-1981 ČVUT Praha, Stavební fakulta
Úvodní slovo na vernisáži Dagmar Brichcínové: "2"
Galerie Pod kamennou žábou
České Budějovice, 2. 11. 2000
Současné výstavě Dagmar Brichcínové stojí v záhlaví číslovka 2. Dvojka pro autorku leccos znamená: věří například tomu, že je pro ni numerologicky nejpříznačnějším číslem. Také Dagmaru tradičně spojují s jejím manželem, a to nejen lidsky, ale rovněž umělecky. Vždy je chápana jako Brichcínová a s důrazem na onu příponu - ová. A dobře ví, že v nadále patriarchálním rozdělení úloh partnerů ve společnosti není zbytí.
Navíc má dojem,že se kolem ní dvojka nějak motá. A není divu: výstavu jí načasovali na druhého listopadu, do galerie s dvěma podlažími a se dvěma provozovateli. I kolekci, již připravila, bylo lze rozdělit na dva soubory, přičemž ten v druhém podlaží je složen z dvojic obrazů a jejich náměty je možné dvojkou analyzovat. I my dva jsme se na výstavě sešli ve dvě odpoledne.
Jenže není to pouze produkt zostřené pozornosti, podnícené souhrou několika předešlých náhod. Nehledá nyní rozjitřené vědomí jakékoli zdvojení viditelné v okolí. A číslovka 2 se kolem nás opravdu neustále motá. Aby se sebeláska proměnila v lásku, k tomu je zapotřebí alespoň dvou. Některé číselné systémy jsou na dvojkách založeny: nám dnes zbyly tucty a vnímání lichého a sudého. Dobro a zlo se mnohým lidem stále zdá oddělené. K číslu dvě patří rovněž půlení a symetrie, tedy jmenujme pro příklad rovnost mezi dvěma sourozenci, fotbalové utkání či dělenou štangli salámu. Symetrii podmiňuje koncentričnost nebo osovost. Dva na druhou jsou čtyři, odmocnina ze dvou zase 1,4142135237. Dva kilometry je to odtud přibližně do Rožnova. Provádět podvojné účetnictví je velmi složitý úkon. Zdvojené máme hemisféry, leckteré orgány a údy. Pozítří je sobota, tedy první ze dvou volných dnů. Rád chodím spát až ve dvě v noci, tedy ráno. Máme totiž den a noc. Dokonce si dovolím tvrdit, že cokoliv není zdvojeno, má s dvojkou společné právě to, že se vůči ní negativně vymezilo. Prostě rádi dělíme napolovic a udělujeme řád. Dualismus žije. Někdy je mi však líto, že jsme si pro rozřádování věcí nezvolili číslo méně vhodné, které by však věci tolik nebanalizovalo, třeba sedmičku. Představte si sedm fází dne, nebo manželství sedmi. Ačkoli, kdybychom se zamysleli na sedmičkou, určitě bychom si celý svět na ní rovněž vysvětlili.
Předchozím tragikomickým výstupem bych však nerad ubíral dílům Dagmary Brichcínové. V prvním podlažím nalezneme sérii Dagmařiných nových koláží. Jsou to drobné, jemnocitné práce. Na krotkém námětu odívání se dámy a pánové ze starých žurnálů oblékají dočervenavých modelů. Při bližším ohledání, a myslím,že slovo ohledání je mimořádně vhodné, však spatříme v materiálech oděvů fragmenty masa. Po zkušenosti se surrealismem, ke kterému se tento celek nezakrytě hlásí, nemůže tato proměna vyděsit. Ovšem pocity nechutenstvíči chvějivého mrazení - podle nátury - takové inverze nadále vzbuzují. Co Dagmaru vedlo k takové krutosti vůči lidskému tělu i světským libůstkám, napadá. A s trochou obav vystoupáme vzhůru do podlaží druhého. Jako kouzlem se ovšem dostaneme mezi malby, jejichž postoj nepoužívá významových obratů - tedy znovu jakési dvojice. Tady se dvojka stává funkční formálním prvkem. Obrazy jsou sdruženy do dvojic, některé mají dvojici ve svém námětu. Mě osobně zaujaly Dagmařiny obrazy nahoře tím, že se ornamentálním, lapidárním a až žensky cukrkandlovým způsobem dotýkají výtvarné oblasti minimalu a geometrické redukce. Jsou to obrazy prováděné podle šablon a tak se přibližují výsledkům tradičních uměleckořemeslných postupů. A cesty k nalézání hranice artikulace obrazu ve spění k obdélné monochromní ploše, to se děje v sérii svislých maleb a prokazuje to, že Dagmara dovede udržet vůli k dekorativnímu opentlení na uzdě, že se umí projevit jako malířka.
|
Těmito výtvarnými fakty by ovšem člověk neměl upozadit možná nejzávažnější rovinu jejích obrazů. Touhu sdělovat druhým něco ze svých vjemů a pocitů. Hlavně v "horní" kolekci se vydala cestou, kde sdělování není nejlehčí. Myslím si však, že svůj emocionální svět naznačila dostatečně. A tady by se měl i teoretik zastavit, nechat si prožitky pro sebe, a tak točiním i já. Tady jsme každý odkázán na sebe a zaplať Pánbůh za to. Příjemný večer všem.
–Jiří Ptáček ml.
Samostatné výstavy (výběr)
1979 Klub VŠ kolejí ČVUT, Praha
1984 Galerie na dvorku, České Budějovice
1987 Lovecký zámek Ohrada, Hluboká nad Vltavou
1991 Dům kultury, České Budějovice
1992 Galerie K, České Budějovice
1993 Montreux-Vevey (CH)
1993 Okresní muzeum, Český Krumlov
1994 Atelier SARA, České Budějovice
1995 Galerie Lucina, Tábor
1997 Dům umění, České Budějovice
1997 Galerie R, Český Krumlov
1998 Ursulinenhof, Linz (A)
1998 Junge Kunst, Passau (D)
1999 Galerie Esprit, Plzeň
2000 Galerie Brigitte Knyrim, Regensburg (D)
2001 Galerie Kaplanka, Český Krumlov
Sympozia, akce:
1995 "Malerei auf Ton", Regensburg (D)
1996 "Lithografisches Symposium", Sigharting (A)
1997 "Künstlerische Druckgraphik 3/3", Passau (D)
1998 "Ritterburg und Fürstenschloss", Passau (D)
1999 "Souboj a dialog" s Romanem Brichcínem
Ocenění:
1998 "Junge Kunst", Passau (D)
Fotogalerie
Dagmar Brichcínová patří k předním jihočeským výtvarníkům. Nehlásí se k žádné obecnější tendenci, volně se pohybuje v možnostech, jež otevřela postmoderní malba na konci 80. let, ale najdeme tu i odkazy na tvorbu Karla Valtera.
Východiskem jejích obrazů je skutečnost utkvělá v paměti, spatřená ve snu nebo jakoby na okraji vidění. Tyto prožitky pak pomocí složitých barevných orchestrací, efektních kontrastů, pečlivě promalovaných ploch i vytříbeného a bohatého malířského rukopisu převádí do dvourozměrného prostoru plátna. I tam, kde Dáša Brichcínová maluje zcela uvolněně, třeba v duchu dětské kresby nebo stylem připomínajícím Paula Kleea, vždy jí z toho vzejde něco bezchybného, promyšleného a poučeného.
–Marcel Fišer, září 1999
|